Je rok 2019, začal jsem pracovat jako barman nedaleko mého rodného města. profese mě chytla natolik, že jsem se posouval rychle a myslel jsem, že je to moje budoucnost. po práci v několika 5 hvězdách jsem zřejmě vyhořel. Musel jsem se ihned sbalit a odjet někam daleko!
Dnes je před Vánoci a já jsem ve Finsku. v hlubokém lese se starám o 70 Husky a oni mě za odměnu tahají na saních.
Pomalu ale jistě přicházím na to, že cestovat byla vždy ta jediná možnost. když si teď zpětně uvědomím, že mě od tohoto dělil jen strach z “ničeho”, tak si říkám, že jsem k tomu cestování asi fakt musel dospět.
Kde se ale tenhle nápad zrodil bylo už v červenci 2024, kdy jsem koupil batoh a odjel jsem sám na Madeiru – nejdál, co jsem v té době byl sám od domova.
přirozeně jsem měl strach, ale to se mi na tom asi líbilo nejvíc. Ten upřímnej a ryzí strach, který nejde jen tak přehlédnout.
Na druhou stranu, tenhle strach byl víc než užitečnej. díky němu jsem si na cestě udělal spoustu kamarádu z Itálie, Ameriky a Nového zélandu.
Těžko se ten první zážitek popisuje, ale bylo to jako první seks “na tomhle místě jsem nejspíš omylem a už se nedá couvnout.”
ale musím říct, cestování byla láska na první pohled.
Po zkušenosti z Kosova v dubnu 2025 jsem měl jasno: Tohle je život.
V tuto chvíli už mi bylo jasné, že ta cesta je nevyhnutelná a musím nad ní začít přemýšlet. Začal jsem rozesílat emaily s mým životopisem podnikům a farmám, které jsem našel přes Google mapy. Padlo přes 300 emailů a odpovědí bylo 6 a to z technice podpory.
Jako první se ozvala paní, která ve Finsku vlastní dva kennely a přes 140 pejsků s tím, že by si ráda zavolala. Po hodinovém hovoru jsem dostal tu šanci odjet, za což jsem ji neskutečně vděčný. hned jsem podal výpověď a s jistotou si oddychnul.
celou dobu jsem byl sebevědomí a natěšený na cestu, ale řeknu Vám… stát před tím autobusem je jiný strach a adrenalin. Můj první krok k lepší budoucnosti a zkušenostem měl 6 kol a na nikoho nečekal. nastoupil jsem a stále si neuvědomoval, co se děje, mé nadšení bylo spíš jako při odjezdu na dovolenou k moři.
po 40 hodinách cesty v autobuse (neměl jsem peníze na letadlo a autobus byl za 1900,-) jsem vystoupil v srdci Laponska, kde na mě čekal domorodý Lapončák, co nás měl mít na starosti. V tu chvíli jsem si stále neuvědomoval, kam vlastně jedu.
Po příjezdu na místo mi byla přidělena chatka – bez elektřiny a vody, jen s krbem. “z 5 hvězdičkových hotelů a barů jsem se stal primátem. měsíci jsem začal cítit změnu Pražského ovzduší na nejčistší ovzduší vůbec – spánek se zlepšil skoro hned, fyzická kondice se zlepšila a dokonce i dech se mnohem zlepšil.
Přišla zima a mrazy přesahující -30 stupňů. Ale jaké tyhle mrazy vlastně jsou Vám povím Příště.
Nezapomeň mě proto sledovat na mých sociálních stránkách, kde budou updaty nejčastěji
INSTAGRAM- www.instagram.com/strejda_libor
YOUTUBE- https://youtube.com/@strejda_libor?si=249l3NrPTLE5N_SO
Strejda Libor 